Historie

Faverolka vznikla ve Francii, severovýchodně od Paříže v oblasti Seine-et-Oise, ve vesničce Faverolles.

Již v 17. stol se  v okolí Houdanu a později i na ostatním území Francie chovala drůbež s výbornou zmasilostí a velmi dobrou snáškou.

Postupem času nabýval chov drůbeže na konzumaci na významu a proto se chov této drůbeže stal výnosným obchodem.

Francouzští sedláci proto zkřížili tuto drůbež s Hudánkami. Pro zvětšení tělesného rámce byly přidány světlé i tmavé Brahmánky.

Tito kříženci již disponovali dostatečnou zmasilostí i dobrou chutí masa, ale po Brahmankách zůstala žlutá barva kůže, což snižovalo jejich tržní hodnotu, protože Francouzi preferovali bílou barvu kůže.

Chovatelé si brzy uvědomili svou chybu a přidali do chovu stříbrokrké Dorkinky a tím se barva kůže i nohou vrátila k bílé.

Cílem této směsky bylo pouze získat co nejkvalitnější maso. Vzhled byl zcela druhořadý.

První písemná zmínka o chovu tzv. tabulové drůbeže byla v roce 1866.

Již roku 1880 byla Faverolka uznána ve Francii jako samostatné plemeno.

Ještě roku 1887 nebyla ale ještě kromě zmasilosti ustálená forma a zbarvení. Vyskytovaly se v různých barvách a hlavně se ve zvláštních znacích byla značná variabilita. Objevovaly se Faverolky bez vousů, bez opeření nohou, čtyřprsté, v různých barvách a často s nepěknými hřebeny.

Chybělo přesné vymezení znaků plemene, takže ještě na přelomu našeho století bylo vidět na francouzských výstavách nejednotná zvířata, kterým posuzovatelé udělovali nejvyšší ceny, jen když byly nápadně velkou slepicí, tj. faverolkou vysoké užitné hodnoty.

Vytrvalým zušlechťováním získali hospodářskou slepici, která se stala pro své přednosti vývozním artiklem do dalších zemí.

Faverolka získala po Brahmankách mohutnost, po Dorkinkách zbarvení a po Hudánkách vous, pátý prst na nohou a jemné maso.

Od roku 1879 byla Faverolka vyvážena do nejprve doAnglie a později do Německa, Ruska i USA.

 V Anglii dále šlechtili Faverolku výhradně jako slepici výstavní. V roce 1886 byl vytvořen britský standart, tak aby Faverolka splňovala výstavní normy. V Anglii prošlechtili Faverolku tak, že vznikla forma s výše neseným a delším ocasním peřím a také většího tělesného rámce.

Kolem roku 1900 byly Faverolky dovezeny do Německa. Zde se chovatelé pustili do chovu nejen výstavního, ale především se zaměřili na kvalitu masa a dobrou snášku.

V roce 1910 byl v Berlíně založen speciální spolek a v roce 1912 byl vytvořen německý standart.

Němci nahradili původní smetanové sedlo u kohouta sedlem červenohnědým a u slepic se zaměřili na co nejlepší hospodářské využití.

Od roku 1915 změnili i název plemene a z původních francouzských Faverolles vznikla Deutsches lachshuhn - německá lososovitá slepice.

Již v roce 1922 se v Německu podařilo Emilu Heinzovi z Drážďan vyšlechtit zdrobnělé Faverolky. Ty jsou v dnešní době prošlechtěny na vyšší úroveň, než Faverolky velké.

V roce 1929 byly poprvé vystaveny v Lipsku.

Byli vyšlechtěny z velkého kohouta , rousné zakrslé a zdrobnělé Brahmánky. Problémy byli s dosažením formy a správné barvy běháků.

Bílá zdrobnělá forma byla představena v roce 1953 a v roce 1959 černá, modrá a krahujcovitá.

U původních francouzských Faverolek zdrobnělá forma nevyskytuje.

Do Čech se Faverolky dostaly již v roce 1905 z Francie a pak ve větším počtu v roce 1919. Populace Faverolek však postupně degenerovala, až do roku 1930, kdy byly dovezeny nová zvířata z Německa i Francie.

Od roku 1936 se u nás začaly chovat převážně Faverolky německého typu a dnes se u nás vyskytuje pouze Faverolka německá.

Během druhé světové války u nás chov faverolek značně utrpěl nedostatkem krmení a později byly potlačeny jinými plemeny.

Dnes se u nás chovají faverolky německé.

Typy faverolek

Faverolky se vyskytují ve třech formách:

původní francouzské faverolky – těžší forma

německé faverolky – v německu byly prošlechtěny i na produkci vajec

anglický typ

Německý typ má ocas nesený téměř horizontálně, kdežto francouzský a anglický je nesen středně vysoko.

V německu jsou známy pod názvem Deutsches Lachshuhner tzn. německá lososová slepice.

Rozdíl je i ve zbarvení, kde u francouzké faverolky jsou ramena kohouta stříbřitě bílá – u německého typu jsou ramena červená. Slepice jsou zbarveny shodně (francouzské jsou světlejší).

 Přednosti

Jak já říkám, je to plemeno jen se samými přednostmi – ještě jsem na nich nenašla nic na výtku.

Colorsexing u kuřátek – již cca ve dvou týdnech jde rozeznat kohoutky od slepiček

Rychlý růst  - rostou „jako houby po dešti“

Výborná chuť masa – kdo jednou okusil už nikdy mu nebude chutnat kuře z obchodu

Dobrá snáška – obzvlášť v zimě a na jaře

Klidný temperament – dají se velice lehce ochočit a „zobou vám z ruky“

Téměř nekvokají – pro někoho to může být spíš nevýhoda, ale od toho tu máme hedvábničky

Atraktivní exteriér – velice pěkná slepice a hrdý kohout – ve zbarvení vypadají jako rozdílná plemena

Odolnost vůči nízkým teplotám – nízký hřeben, laloky zakryté vousem a opeření na nohou – ideální pokud nemáte zateplený kurník

Zvláštnosti faverolek

Polydaktilie

Polydaktilie znamená výskyt více prstů než je normální.

U faverolek je to pět prstů (vyskytuje se i u jiných plemen, např. hedvábniček, dorkinek, sultánek nebo hudánek).

Tato zvláštnost se vznikla mutací a jedná se o dominantní faktor.

Pátý prst je nasazený nad čtvrtým uvnitř běháku. Budeme se snažit dosáhnou toho, aby byl řádně oddělen od čtvrtého prstu, byl delší a prohnutý směrem nahoru i s obráceným drápkem.

Postavení prstů je důležité především u kohouta - dosáhnout tohoto ideálu je těžké, proto je dobré, aby toto uspořádání bylo alespoň na jedné noze.

Nepřípustné je, aby byly prsty srostlé nebo dvojité, s dvojitým drápkem, výskyt nižšího nebo vyššího počtu prstů nebo špatnými směry prstů (u čtvrtého prstu tzv. kachní běhák).

Vous

Vous u faverolek je odlišný než u jiných vousatých plemen (např. araukan nebo hudánek).

Vous je lícní i bradní.

Lícní vous je krátký a hustý a směřuje do stran a chrání částečně obličej a bradní zakrývá laloky a hrdlo.

U kohoutů je černý u slepic světlý.

Díky vousům u faverolek zakrněly laloky a spolu s vousem chránícím hrdlo je faverolka velmi odolná vůči nepřízni počasí.

Rousy

Rousy faverolkám předali brahmánky, které mají bohaté opeření na nohou.

U faverolek je požadováno slabší opeření a jen vnější části prstů a nohou.

Výrazné a dlouhé rousy nejsou žádoucí, stejně tak opeření dalších prstů.

Nevýhodou je horší údžba čistoty nohou (bláto, mokro) nebo stížené ošetřování, pokud se vyskytne problém s roztoči (vápenkou).

Účes

Je to znak čistoty plemene - u jiných plemen nebo při křížení se nevyskytuje nebo je velmi slabý.

Je to tvrdší peří, které odstává po stranách krku a směřuje dozadu a nahoru. Slepice bez účesu mívají salbé nebo řídké vousy.

U kohouta je toto v místě, kde se nachází krční skvrna (Krausova skvrna). Je zbarvena hnědočerveně a může být i okolo celého krku nebo může chybět - což je obojí nežádoucí.